Polikarpov I-15 bis Oblíbený

Popis

Papírový model stíhacího letounu Polikarpov I-15 bis. Vystřihovánka je zpracována v měřítku 1:33. Model je určen zkušenějším modelářům.

Autor modelu: Marek Pacyński

Grafika: Marcin Kuźniar

Veškeré parametry k modelu najdete na vedlejší záložce. Uvádíme maximum informací ke každému modelu abyste jste se mohli správně rozhodnout ohledně vašeho nákupu.

K papírovému modelu nabízíme i laserové doplňky. Jedná se o díly kostry, plastová kola, které Váš model pozvednou o úroveň výše a zjednoduší vaši práci.

Polikarpov I-15 byl sovětský jednomístný stíhací letoun, který vznikl v Ústřední letecké konstrukci brigády Nikolaje Polikarpova jako následný typ po I-5. Jednalo se o dvouplošník smíšené konstrukce s pevným záďovým podvozkem, hvězdicovým motorem a otevřeným kokpitem opatřeným větrným štítkem.
Prototyp označený CKB-3 zalétal pilot Valerij Čkalov v říjnu roku 1933. Letoun poháněl americký výškový motor Wright SGR-1820-F3 o výkonu 525,52 kW, jehož licenční výroba se v SSSR připravovala pod označením M-25. Výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety PV-1 ráže 7,62 mm a pod spodním křídlem byly závěsníky pro 40 kg pum. CKB-3 dosahoval ve výšce 3000 m rychlosti 368 km/h. Dne 21. listopadu 1935 vytvořil zkušební pilot V. K. Kokkinaki s tímto letounem výškový rekord 14 575 metrů. Překonal tím světový rekord 14 442 m Itala Donatiho, SSSR však tehdy nebyl členem FAI (Mezinárodní letecká federace) a výkon tak nebyl oficiálně uznán.

Sériová výroba započala počátkem roku 1934 a z důvodu nedostatku motorů M-25 prvních 404 kusů I-15 poháněly motory M-22 o výkonu 352,80 kW. S touto pohonnou jednotkou dosahoval I-15 ve výšce 3000 m maximální rychlosti 350 km/h. Dalších 59 letounů mělo instalované dovezené americké motory, do dalších 270 strojů již byly zabudovány pohonné jednotky M-25 produkované v SSSR. Během výroby se několikrát měnil charakteristický baldachýn, zalomený do horní části trupu pro lepší výhled pilota, část série byla postavena s průběžným nelomeným horním křídlem. Sériové I-15 byly vyzbrojeny čtveřicí kulometů PV-1 s celkovou zásobou 3000 nábojů. V roce 1938 byla výzbroj některých exemplářů změněna na dva kulomety UBS ráže 12,7 mm.

V roce 1936 došlo ke změně konstrukce I-15. Bylo definitivně rozhodnuto obnovit baldachýn horního křídla bez lomení, zvětšit plochu a použít motory M-25V s výkonem zvýšeným na 551,25 kW. Motor byl opatřen širokým prstencem typu NACA, který velmi zlepšoval proudění okolo přídě trupu proti původnímu provedení s krytem Townend. Umožňoval také dokonalejší regulaci chlazení. Upraveny byly také ocasní plochy. Nová verze byla označena I-15bis, nebo také I-152. Výzbroj se skládala ze čtveřice kulometů PV-1, nebo UBS. Na závěsníky bylo možno zavěsit až 150 kg pum. Prototyp I-15bis (výr. č. 3354) zalétal v dubnu 1937 zkušební pilot Valerij Pavlovič Čkalov. Státní zkoušky proběhly od srpna do října.

Pro výcvik pilotů byla ve dvou kusech postavena také dvoumístná cvičná verze DIT. Na letounu I-15bis TK zkoušel Polikarpov pohonnou jednotku M-25V se dvěma turbokompresory TK-3 a na dalším I-152bis GK přetlakovou kabinu konstruktéra Ščerbakova.

Další vývojové práce vyústily v typ Polikarpov I-153 se zatahovacím podvozkem.

Celkem bylo vyrobeno 3 223 letadel I-15.

Parametry